V minulých dnech si střední školy vyzkoušely státní maturitu. „Jsem ráda, že už mám maturitu dávno za sebou,“ shrnuje své dojmy redaktorka Radka Wallerová, která pro MF DNES pokusy o státní maturitu soustavně sleduje. Už její titulky jsou velmi výmluvné:
Další stejně velký titulek se ptá, zda se jedná o maturitu, nebo tipovací soutěž.
Podobné titulky reagují vesměs na zadání maturity z češtiny. Protože nejsem češtinář, není můj názor na ně relevantní a nechám si ho tedy pro sebe. Jedno je ale zřejmé – češtináři by se měli aspoň zhruba shodnout. Jeden říká, že otázky jsou nejasné, strašidelné a že s mnohými si neporadí ani kantoři (Veronika Valíková). Druhý naopak tvrdí, že je „neskonale jednoduchá“ a že „degraduje úroveň výstupu ze střední školy na historicky nejnižší úroveň“ (Aleš Říman). Přitom oba učí na gymnáziu. Nemohu si nicméně odpustit poznámku, že znalost toho, že kočka loví myši a ne "myšy", patří do druhé obecné a ne k maturitě - viz např. záznam pořadu Máte slovo 21. 10. 2010
Podívám-li se na matematiku, musím přiznat, že se od dřívějších pokusů o jakýsi obsah dost změnilo. Úlohám už nelze vyčítat zmatečnost, nejednoznačnost, ani chyby. Přesto jsem z nich upřímně vyděšen. Náročnější varianta žádá takové „zázraky“ jako střed úsečky x=1-t; y=2t; t in <-5;1> (to byly před třiceti lety typické příklady pro propadlíky, aby se nemuseli nechat propadnout), či dokonce nulové body výrazu (x-2)*(x+1), což bylo za mých mladých let učivo sedmé osmé třídy. A varianta lehčí? Upravit složený zlomek, zobrazit jednu polovinu na číselné ose a měřítko na mapě
Vzpomínám si, jak jsem před nějakými čtyřiceti lety ve skautu coby dvanáctiletý „mazák“ učil měřítko mapy desetiletá vlčata. Patří-li dnes něco takového do maturitních otázek, nejedná se o maturitu, ale o parodii. A jestliže se předpokládá, že až pětina maturantů nezvládne ani to, pak je to s naším školstvím ještě horší, než jsem si představoval v těch nejčernějších snech.
Dvanáct let se průšvihy se státní maturitou sváděly na všechno možné. Mimo jiné i na to, že ji odmítají vysoké školy - nepovažují prý úroveň státní maturity za jedno z kritérií přijmů. Po této pitoreskní frašce se jim už nemůže nikdo divit. Ale i kdybychom chtěli zavřít všechny oči a se skřípěním zubů řekli dobrá, zohledňovat budeme, bohužel nemůžeme. Výsledky státních maturit totiž budou známy nejdříve týden po našich přijímačkách. Prý to nevadí. Studenti budou moci maturitní vysvědčení předložit až při zápisu. Ano, mohli by. Jenomže jak potom máme výsledky maturit zohledňovat? Pan Zelený, šéf státních maturit, tento minizádrhel ani po dvanáctiletém přemýšlení zřejmě ještě neobjevil. Osobně bych mu dal ještě tak dva tři roky na to, aby ho to praštilo mezi oči a dalších pět let by mohl hledat řešení. Mohl by třeba navrhnout, aby každá fakulta najala k tomuto účelu několik věštců. Ve srovnání s několikahodinovými zákazy pití a vyměšování by to byl docela dobrý nápad. A příští rok by vysoké školy mohly začít ve velkém nakupovat křišťálové koule. Vždyť za co jiného ještě utratit sto milionů ročně, které do státních maturit stále tečou?
