"Děsivé hrubky dělají děti naschvál..." píše Radka Wallerová (Rodiče, neděste se chyb..., MF DNES, 31. 3. 2011). "Z Nikoly je NiQolka, z Terezy TeeRka či TerinQa..." pokračuje. Jistě, různé NiQolly Pudillowé nejsou vedeny neznalostí, ale pubertální snahou o originalitu. To bych nepovažoval ani za chybu, natož za chybu děsivou. Což ale něco takového:
Myslíte si, že to ten student napsal schválně? Já si to tedy nemyslím.
Loni na jaře jsem jako školitel dostal do ruky první verzi diplomové práce. Jen na prvních třech stranách jsem napočítal dvaačtyřicet chyb. Práci jsem vrátil s tím, že si ji přečtu, až budou chyby opraveny. Za týden čtu znovu. Opět první tři strany. Opravena asi polovina chyb, asi třicet dalších vzniklo „opravou“ toho, co bylo dřív náhodou správně. Milému studentovi jsem doporučil, ať si zaplatí jazykovou korekturu, že příště už pravopisné chyby nechci vidět. Do třetice se čeština jakž takž povedla (o úsilí, které mě stála odborná stránka práce, raději pomlčím), a tak jsem povolil vytištění a vyvázání. Za další týden otvírám krásně vypadající černé desky a do očí mě práskne jediná věta na první sněhobílé straně, která v předchozích verzích nebyla: „Děkuji panu docentovy Martiškovy…“
Takové poděkování opravdu potěší. Myslíte si, že to ten student dělal schválně, aby byla trochu legrace? Za mých mladých let by se nedostal přes pátou třídu základní školy. Naprosto nechápu, jak mohl odmaturovat. Dnes má vysokoškolské vzdělání a jede se dál močálem černým kolem bílých skal…
A co novináři? Myslíte si, že pravopis ovládají? No, jak kdo a jak kdy.
Jsem dalek toho, abych Roberta Čásenského v tomto případě podezíral z neznalosti. Tady spíš opravdu zastydla ta puberta. Ale co třeba Pavla Komárková?
Čtyři hrubky na pár řádcích - taky schválně? To sotva. A jiné a jiné ... dnes stačí otevřít téměř namátkou.
Že by schválně? Tomu asi nikdo nevěří.
Hrubky jsou dnes všude. I v pomůckách pro výuku českého jazyka:
Svérázným způsobem už je propagují i středoškolští učitelé:
Je libo něco z té prezentace? Prosím:
Studenta, který je jen trošku gramotnější než autor tohoto opravdu velmi pěkného dokumentu, to přímo svádí k tomu, aby toto precizní dílo doplnil dalším typografickým pravidlem:
¨
Originální kantor se mu za to patřičně odměnil - na jeho vysvědčení nasázel kromě hodně drsné známky z informatiky i tři hrubky.
Kulička sněhu se kutálí ze svahu. Nabaluje na sebe zpočátku pubertální legrácky, přibývají hrubky na internetu, v novinách a časopisech. Sněhová koule se rychle zvětšuje falešnou shovívavostí a k produkci hrubek se dnes přidávají různé pochybné brožury, rádoby knihy, ministerské prezentace ke státní maturitě z češtiny a dokonce už i školní vyučování. Obávám se, že z původní kuličky je dnes velekoule, která nás (a především češtinu) už pěkně válcuje. Pořádné knížky se nečtou, na bezchybný text už prakticky ani nenarazíme, a tak dnes vlastně pomalu ani nevíme, co chyba je a co není.
Ale není se prý čeho bát. Čeština se jako každý jazyk vyvíjí a podobné experimenty prý k tomu patří. A tak sy, mylé blbé děťy, experymentujte klydňe dál. Novynářy, kteřý samy experymentujý velyce ďyvoce, vás za to jysťě pochválý, protože to, co ďeláte, určyťe neňý pytomost, ale vívoj. Aňy o mně nemňejte obavi. Y já sy zviknu, protože mě na konec aňy ňyc jyného nezbívá. Tak ať žyje novje vivynutá češťyna - aď z ňý múžu mýt srandi plní pitel!
